Moskva - Kreml
Už od chvíle svého vzniku byl Kreml skutečným centrem Moskvy. Vyvíjel se spolu s městem a měnil svou tvář s každým novým vládcem Ruska. Jeho chrámy a paláce chrání a obepíná červená zeď s devatenácti věžemi, dlouhá celé dva kilometry. Tato fascinující stavební památka v sobě spojuje jak účelovost, tak i zvláštní umělecké cítění.
Název „kreml“ znamená v původním smyslu slova městský hrad nebo pevnost. Moskevský Kreml vznikl jako jednoduché dřevěné městské opevnění ve 12. století. Tehdy se mu říkalo Moskevský grad. V roce 1156 pevnost rozšířil kníže Jurij Dolgorukij, zakladatel města. V roce 1331 byla pevnost v písemných pramenech poprvé nazvána kremlem. Bohužel v roce 1339 byla vypleněna při nájezdu Mongolů. V polovině 14. století začaly v Kremlu vznikat první kamenné budovy. Bylo to v době, kdy metropolita Petr přesunul svoje sídlo z Kyjeva do Moskvy. Tehdy bylo také budováno mnoho chrámů, z nichž nejvýznamnějším se stal chrám Nanebevzetí Panny Marie (založen 1327). V něm byli později korunováni ruští carové. Všechny chrámy byly postaveny v Rusko-Byzantském stylu, tedy s jednou hlavní a několika bočními, po obvodu rozmístěnými zlatými kopulemi. V letech 1366 – 1368, za vlády Dmitrije Donského, byla původní dřevěná zeď obepínající pevnost nahrazena masivní kamennou zdí. Jejím hlavním účelem byla ochrana pevnosti před nájezdy Tatarů. Na konci 14. století byl také založen klášter Zjevení, na jehož místě byl později vybudován Archandělský chrám archanděla Michaela, patrona moskevských carů. Velkého rozkvětu se Kreml dočkal koncem 15. stol., za panování Ivana III. V té době byl Kreml již ve velmi špatném stavu a Ivan III. si uvědomil, že takové sídlo není pro panovníka jeho velikosti příliš vhodné. Rozhodl se tedy pro radikální opravy a přestavby. Protože však ruští architekti nebyli dostatečně kvalifikovaní, pozval do Ruska architekty z Itálie. A tak v roce 1475 přijel první italský architekt, Aristotele Fioravanti, pozvaný na rekonstrukci chrámu Nanebevzetí Panny Marie. V průběhu let 1474 – 1530 tu italští architekti vytvořili mnoho objektů podle milánských vzorů. Podíleli se na vybudování ohromujícího obranného systému a výstavbě některých velkolepých chrámů. Nejkrásnější věže obranné zdi jsou např. Tajnická věž (z níž vedla tajná cesta k řece), Beklemiševská věž, Vodárenská rohová věž nebo Borovická věž (jejíž brána dnes slouží jako vstup do Kremlu). Z nejvýznamnějších budov byl vybudován např. Archandělský chrám, zvonice Ivana Velikého nebo také Diamantový palác. Vliv italské renesance je tak v Kremlu nepřehlédnutelný. V 17. století nastal úpadek Kremlu, když car Petr Veliký přenesl své sídlo do Petrohradu a ten se tak stal hlavním městem Ruska. V 18. stol, za vlády Kateřiny Veliké, byla zašlá sláva Kremlu poněkud vzkřísena a Moskva se stala alespoň sídlem soudu. Byla vystavěna také budova senátu podle architekta Matveje Kazakova. Senátní budova v klasicistním stylu má čtyři patra, dvě křídla a tři nádvoří. V 19. století, za vlády cara Mikuláše I., proběhly další rekonstrukce, zejména přestavba Velkého paláce, který se tak stal novou dominantou Kremlu. Svého ztraceného významu však Kreml znovu nabyl až na počátku 20. století, když se k moci dostali komunisté. Po úspěšné říjnové revoluci roku 1918 přesunul V. I. Lenin veškerou moc Ruska zpět do Kremlu. Došlo k rozsáhlým opravám rozpadajících se budov a bohužel také ke zbourání některých církevních chrámů. Zlaté orlice ruských carů byly odstraněny z věží Kremlu a nahrazeny obrovskými zářícími rudými hvězdami. Vznikly také nové budovy – např. moderně pojatý Sjezdový palác. Kreml byl na čas uzavřen veřejnosti, ale již v roce 1955 byl znovu otevřen a kromě sídla vlády se z něj stalo také muzeum.